KOŤÁTKA 2017 (Červen)
ZRZKA A MAYA našly domov u mé kolegyně z práce, která má ještě jednoho kocoura a dva vlčáky. Všichni se během poměrně krátké doby sblížili a tvoří teď už rodinu.
21-07-2018 napsali: Ještě něco nafotím, jsme na chatě, kočky chodí na zahradu, ale zatím jen asi metr ode dveří :-)
05-08-2018 napsali: Jsem právě po infarktu, Besina (zrzavka) vylezla oknem na střechu a ječela a ječela, až jsme ji našli. Běhali jsme okolo a po baráku, odkud se to ozývá, až mi soused řek, že ji vidí na střeše.
Sjela po klouzavý střeše od jednoho střešního okna na půdě níž a zasekla se naštěstí o druhé střešní okno z pokoje pod ním. Tam seděla a volala.
Běhali jsme tu s klukem se žebříkama, teda hlavně on, já jsem ji pak už nechtěla opustit, aby se tak nebála. Syn spustil nakonec horním oknem žebřík (nepochopím, jak ho tam sám dostal, je děsně těžkej a my máme úzký točitý schodiště!) po střeše až k ní a pak jsme ji přemlouvali, aby vylezla nahoru, já na ni přes to otevřené okno nemohla. Brečela, že se bojí, tak jsem běžela pro další žebřík, že na tu střechu prostě vylezu a jak jsem ji zmizela z jedný strany a zbyl jen ten Matěj nahoře, tak přeci jen po tom žebříku vylezla k němu.
Největší bomba je, že když jsem vyběhla na tu půdu, tak se madam tvářila jako: co tady lidi blbnete, ne? Jsem se byla projít.....
Já se klepu do teď, ona se kliďánko vrhla na granule.
Další super neocenitelná zkušenost - jakmile jsme se snažili tu kočku sundat - možně i nemožně - zmizeli všichni sousedi..................
Hulákala jsem ze střechy, muselo to být slyšet široko daleko!
Tak asi tak. Dobře vědět.
ZRZKA A MAYA našly domov u mé kolegyně z práce, která má ještě jednoho kocoura a dva vlčáky. Všichni se během poměrně krátké doby sblížili a tvoří teď už rodinu.
21-07-2018 napsali: Ještě něco nafotím, jsme na chatě, kočky chodí na zahradu, ale zatím jen asi metr ode dveří :-)
05-08-2018 napsali: Jsem právě po infarktu, Besina (zrzavka) vylezla oknem na střechu a ječela a ječela, až jsme ji našli. Běhali jsme okolo a po baráku, odkud se to ozývá, až mi soused řek, že ji vidí na střeše.
Sjela po klouzavý střeše od jednoho střešního okna na půdě níž a zasekla se naštěstí o druhé střešní okno z pokoje pod ním. Tam seděla a volala.
Běhali jsme tu s klukem se žebříkama, teda hlavně on, já jsem ji pak už nechtěla opustit, aby se tak nebála. Syn spustil nakonec horním oknem žebřík (nepochopím, jak ho tam sám dostal, je děsně těžkej a my máme úzký točitý schodiště!) po střeše až k ní a pak jsme ji přemlouvali, aby vylezla nahoru, já na ni přes to otevřené okno nemohla. Brečela, že se bojí, tak jsem běžela pro další žebřík, že na tu střechu prostě vylezu a jak jsem ji zmizela z jedný strany a zbyl jen ten Matěj nahoře, tak přeci jen po tom žebříku vylezla k němu.
Největší bomba je, že když jsem vyběhla na tu půdu, tak se madam tvářila jako: co tady lidi blbnete, ne? Jsem se byla projít.....
Já se klepu do teď, ona se kliďánko vrhla na granule.
Další super neocenitelná zkušenost - jakmile jsme se snažili tu kočku sundat - možně i nemožně - zmizeli všichni sousedi..................
Hulákala jsem ze střechy, muselo to být slyšet široko daleko!
Tak asi tak. Dobře vědět.